Přednáška o tomelu a asimině
Přednáška o tomelu a asimině.
Schůze Citusáři Brno 14.4.2007
Dne 14.4.2007 se konala další schůze Citrusářů Brno jejímž obsahem byla také přednáška o itrodukci rostlin rodu diospiros a asimina do našich podmínek. Přednášejícím byl Ing. Ondráček z VŠ v Lednici.
Jen stručný přehled obsahu přednášky:
V Lednici se provádí v rámci zkoumání introdukce rostlin do našich pdmínek několik druhů testů. Například se provádí testy mrazuvzdornosti (kolik °C snese určitý druh). Ty jsou jen orientační, protože skutečnost v přírodě může být jiná(jiná délka trvání mrazu, vliv větru, oslunění,...). Testuje se také kdy rostliny raší, kvetou , dozrávají v našich podmínkách. S ohledem na použití v našich podmínkách se testují spíše rané až nejranější odrůdy.
Škůdci:
Napadání škůdci u tomelů a asimin téměř nedochází, protože rostliny mají chemizmus, který škůdcům nevyhovuje. Tomel obsahuje třísloviny a asimina alkaloidy.
Tomel a třísloviny:
Třísloviny mimo vlastní rostlinu obsahují i plody ( i když existují i odrůdy přirozeně sladké i v tvrdém stavu), a proto aby byly chutné a sladké je třeba se tříslovin zbavit. K tomu se v místech pěstování používá několik postupů.
1.plody se při teplotě 28°C vystavují 2týdny vysoké koncentraci CO2, čímž se uvolňuje acetaldehyd ze semen a dochází k rozpadu taninu.
2.do uzavřených prostor(bedna obalená folií) se vstříkne alkohol, který způsobí rozpad taninových buněk.
3.sušení plodů ve venkovních sušárnách.
4. obalováním každého plodu PE sáčkem přímo na rostlině v sadech. Plod produkuje etylén, který způsobije odbourávání taninových buněk a sládnutí. Sklízí se přímo sladké plody.(V Číně-náročné na množství pracovní síly)
V lednici pěstují tomely v celoročně otevřených skleníčcích. Důležité je, aby nebyly rostliny vystaveny větrům. volné pěstování je riskantní a docházelo by k omrzání vetví posledních řádů, což by mělo za následek neplození rostlin. Je potřeba umístit alespoň ve studeném skleníku nebo mít rostlinu v květináči a na zimu ji uklízet do chráněného prostoru.
D. kaki snáší teploty do -15°C, D. virginiana do -30°C.
Rod asimina:
čeleď anonaceae- rostliny podobné anonám, ale plně mrazuvzdorné.
8 druhů + asimina nasii, která je mezidruhovým křížencem. Rostliny rodu asimina se vyskytují ve dvou geografických skupinách.Severní oblasti USA a jižní oblasti USA(Florida, Mex. záliv)
Asimina triloba: Hlavní rozšíření a. triloba je ve střední části USA. Vydrží mrazy až -25°C. Zájem o tuto rostlinu je celkem mladý. V letech 1900-1960 bylo vyselektováno největší množství druhů volně rostoucích v přírodě. Teprve od roku 1990 se v Universitě v Kentucky začínají zabývat popisem odrůd. Není to a ani nebude běžně plantážnicky pěstovaný druh. V USA je na rovni ostatních raritních druhů rostlin.V Evropě se dělají pokusy např. v Itálii na Univerzitě ve Florencii-projekt hodnocení netradičních druhů ovoce. Mají experimentální výsadby asimin.
Botanická chrakteristika: složitá květní biologie-květa samostatně na loňských výhonech, u nás pupeny viditelné už v únoru.Květ má tři kališní lístky s trichomy, které chrání květ poupě před mrazem a 6 okvětních lístků, které se navzájem překrývají. Květy jsou samosprašné, ale bohatý pyl dozrává v jinou dobu než je receptivní blizna. Květy mají pach zkaženého masa a proto nejsou atraktivní pro včely a čmeláky. V našich podmínkách tuto funkci částečně plní mouchy(masařky) a brouci. Je dobré mít tvě odloišné rostliny. Plody se vyvíjejí ve skupinách.
Pomologie: Existují bělomasé druhy(řídká nevýrazná dužnina-nejsou tak kvalitní) a žlutomasé druhy(nejchutnější, pevná máslovitá konzistence dužniny). Plody před dozráním začínají voně, v plné zralosti opadnou, případně na slupce se začnou objevovat hnědé skvrny. Obsahují asi 10 velkých tmavě hnědých semen. semena i celá rostlina je jedovatá-semena nepolykat. Trvanlivost zralých plodů krátká.
Množení: vhodné je očkování (forketovo) a roubování na semenáče 2-3 leté. Rostliny nesnáší, alespoň v prvních letech přesazování. Semena je před výsevem nutné stratifikovat při 2-3°C asi 100 dní. Při uložení v teple po setí klíčí až další rok. Rostlina roste pomalu. Výsadba na stanoviště 700-1000 stromů na 1ha. Výnos (Itálie) 20t na ha. Vyhovuje jí osluněné stanoviště, plné slunce, propustná půda, středně těžká, humózní (v Americe 800mm srážek za rok).
Odrůdy: V USA nejčastější odrůdy Davis, Overleese a Sunflower. Jsou nejkvalitnější, žlutomasé. Většinou 4 plody v plodenství. Tyto tři druhy jsou velmi vhodné i pro naše podmínky.
Závěr: Diospiros i asiminu trilobu nelze považovat za víc než jen ovoce experimentální, zájmové a okrasné. Ani v Americe z toho nedělají víc než jen doplněk k ostatním ovocným druhům. Je to i tam mladá věc, jakýsi současný hit.Neočekávají se nějaké větší plantážnické výsadby a pěstování. Pro nás jako citrusáře a pěstitele raritních rostlin jsou to ale jistě zajímavé druhy.
Všem přítomným, také představil pan Zálešák z Hodonína svoji úrodu "Budhovy ruky" , tedy tohoto opravdu zvláštního druhu cedrátu.
Opravdu nádherné plody:
